Nebuďme čuňata

Jak všichni víme, stravujeme se my lidé obvykle aspoň relativně civilizovaně. Nejde-li tedy o nějaké provizorium, nejídáme holýma rukama ani nezhltneme něco z papíru nebo dokonce ze země, nepijeme z dlaní. Používáme talíře, příbory a podobné věci.
Jenže ne všude využíváme totéž. Nádobí, které používáme při stolování doma, se přece jenom liší od toho, které se využije dejme tomu na nějaké párty, pikniku nebo při podobné akci. V tom posledně zmíněném případě se používají obvykle jen nějaké jednorázové alternativy nádobí, něco, z čeho se pojí a pak se to prostě vyhodí. Protože by taková akce jinak vyžadovala příliš práce související s mytím toho všeho, kdo ví, kolik běžného porcelánu a skla by se tam mohlo rozbít, kolik příborů by se kvůli nenechavcům nebo sklerotikům poztrácelo a podobně.

S jednorázovým nádobím je tu vše snazší. Jenže ty následky! Pro lidi je používání něčeho takového nesporně pohodlnější, jenže tím, kdo to pak obvykle odnese, je příroda. Jak ta jenom, chuděra, vypadá, když se na místě něco takového jednorázového odhodí jako na smetiště!
A protože jsme civilizovaní lidé, neměli bychom se podobných neekologických zvěrstev dopouštět. Měli bychom zvolit nějaké optimálnější řešení, když už se nám do mytí hory nádobí nechce nebo by to přinášelo jiné komplikace.

Ideální volbou pro podobné případy může být dejme tomu jedlé nádobí. S tím totiž nejsou žádné starosti a současně toto není potenciálně hrozící ekologickou katastrofou. Účastníci takového hodování jednoduše zkonzumují to, co dostanou na podobných talířích nebo v podobných nádobkách, a posléze po sobě snědí i ono použité nádobí. I jedlé kelímky, i jedlé talíře, i další skvěle stravitelné nádobí tak zmizí v mžiku ze scény, a jak lidé, tak i příroda, mohou být spokojeni. A hned to na takovém místě i líp vypadá.