Střet zájmů politiků

Všichni se pravděpodobně shodneme, že lidé, kteří rozhodují o zákonech, vyhláškách a celkově směru toku naší země, by za demokratického státu rozhodně neměli mít možnost benefitů ze svých prosazovaných zákonů. Tento problém se již táhne nějakých pár let a i přesto, že je skutečnost střetu zájmu vyřešena v zákonu, tak dokazování a dokládání důkazů se často velmi protahuje a komplikuje. Politici mají určitou formu imunity proti zákonu. Celkově se při trestním stíhání politika postupuje trochu jinak než u běžného občana.

Vždy když je jmenována nová vláda a do politického světa se dostane několik nových lidí, kteří jsou mnohem více viditelní než kdy dříve. Medializace politiky je poměrně silná. Každý den můžeme ve zprávách, novinách sledovat politické dění, debaty a tak dále. Tato skutečnost souvisí také s prosáknutím mnoha informací na povrch. V podstatě v historii každého člověka by se dal najít nějaký omyl, ať je to již podepsání určitého dokumentu, který za deset let již není žádoucí nebo participace na všelijaké akci, ze které vzniknou nežádoucí fotografie.

Nevýhodou politiků je, že v období, kdy se začnou více objevovat ve veřejném prostoru viditelněji, tak na ně novináři začnou hledat informace, které by bez mediální známosti zůstaly zapomenuty. Jde o tak zvané prověřování. V tomto procesu se právě často najde nějaká nežádoucí informace a v tom momentu velmi záleží na tom, jak se k této informaci postaví veřejnost a také dotyčný, kterého se to týká. Podle těchto reakcí a případně dalších důkazů se tmavší okamžiky lidí odsoudí nebo se nad nimi mávne rukou.

Historie jednotlivců je věc, kterou si každý musí hlídat a v životě činit rozhodnutí, které tuto historii nepošpiní nebo pokazí aspoň minimálně. Nikdo nemůže vědět co se stane v budoucnu, ale je dobré minimálně na internet nedávat věci, které by pověst člověka mohly poškodit.